Panenka je víc než hračka

Nedávno jsem dávala jednu ze svých panenek své kamarádce. Pro roční dceru. Měla jsem to štěstí, že jsem viděla její první reakci. Maminka vytáhla panenku z dárkové tašky a podávala ji Julince. Juli radostně zavýskala, natáhla k panence ruce a kopala nohama. Radovala se celým tělem :)

Panenka není obyčejná hračka.

Nedávno jsem jednu z našich panenek darovala kamarádce pro její roční dcerku Julinku. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla být u toho, když panenku poprvé uviděla.

Maminka ji vytáhla z dárkové tašky a podávala Julince. A ta? Radostně zavýskla, natáhla k panence ruce a začala kopat nohama.

Radovala se celým tělem. :)

Ten okamžik se mi moc líbil. Žádné dlouhé zkoumání, co se s panenkou vlastně dělá. Prostě radost. Z něčeho nového, co ji zaujalo a co chtěla mít hned u sebe.

A tak jsem si znovu uvědomila, že hračka nemusí umět vůbec nic. Někdy je důležité i to, co v dítěti probudí.

A co se vlastně děje, když dítě vyrůstá s panenkou?

Hračka, ve které se zrcadlí celý svět

Malé dítě panenku nejprve zkoumá. Sahá na ni, otáčí ji, objímá, přenáší z místa na místo. Zajímá ho, jaká je na dotek, co se s ní dá dělat a co se stane, když ji položí nebo zvedne. Učí se ukazovat, kde má oko, ruku, vlasy…

Postupně se hra proměňuje. Dítě začíná napodobovat to, co vidí kolem sebe. Panenka dostane najíst, musí se obléknout, jede na výlet nebo jde spát. Později jí dítě vymyslí jméno, povahu a vlastní příběh.

Terapeutka Vendula Loo v rozhovoru pro WHATnews.cz popisuje, jak se hra s panenkami s věkem vyvíjí. Zpočátku převažuje manipulace s hračkou, později děti přebírají různé role a vytvářejí příběhy. S přibývajícím věkem se do hry dostávají také vztahy mezi postavami, pravidla a odpovědnost.

A právě v tom je její kouzlo. Panenka zůstává stejná, ale dítě si s ní pokaždé může hrát jinak.

Když se dítě stará, učí se rozumět druhým

„Neboj, já tě pohladím.“

„Už neplakej, dáme ti najíst.“

„Pojď, přikryju tě, ať ti není zima.“

Dítě při hře napodobuje péči, kterou samo zažívá, a zkouší si ji předávat dál. Může se učit vnímat potřeby druhých, představovat si jejich pocity a hledat způsoby, jak na ně reagovat.

Vendula Loo upozorňuje, že při hře s panenkami děti řeší také konflikty a zkoušejí si různé mezilidské situace. Když se například dvě panenky pohádají, dítě může rozhodovat, co se stalo, kdo se zlobí a jak by se situace dala vyřešit.

Samozřejmě to neznamená, že každé dítě, které dostane panenku, bude automaticky empatičtější. Hra mu ale nabízí prostor, kde si může vztahy a porozumění druhým přirozeně procvičovat.

A někdy se při ní dozvíme něco i my dospělí. Děti totiž do svých příběhů často vkládají to, co samy zažily, co je těší nebo co jim dělá starosti. Když jim nasloucháme, můžeme lépe porozumět jejich světu.

Panenka je kamarádka

Někdy se dítě zlobí a neví proč. Jindy se bojí, stýská se mu nebo ho čeká něco nového. A ne vždycky dokáže o svých pocitech mluvit.

Panenka může být prostředníkem.

Dítě jí poví, co ho trápí, uloží ji do postýlky, když samo potřebuje klid, nebo ji utěšuje přesně tak, jak by potřebovalo být utěšeno ono.

Při hře může znovu prožít situaci, které nerozumělo, a zkoušet si, jak by mohla dopadnout jinak. Třeba když se panenka bojí jít do školky, nechce spát sama nebo se jí stýská po mamince.

Takové hraní může dítěti pomoci vyjádřit pocity a hledat způsoby, jak se s nimi vypořádat. Není to žádná zázračná metoda. Je to jedna z přirozených cest, jak děti zpracovávají své zážitky.

A někdy nemusí panenka dělat vůbec nic. Stačí, že je po ruce.

A co kluci? Můžou si hrát s panenkami?

Samozřejmě. Kluci mají emoce, potřebují blízkost a také se učí pečovat o druhé. Proč by tedy panenka měla patřit jen holčičkám?

Když si chlapec hraje s panenkou, může být tatínkem, starším bratrem, lékařem nebo kamarádem, který se o někoho stará. Stejně jako holčička může být dobrodruhem, stavitelem nebo závodníkem.

Děti si při hře zkoušejí různé role a postupně zjišťují, co je baví. Nemusíme jim předem určovat, které hračky jsou pro ně vhodné podle toho, jestli jsou holky, nebo kluci.

Takže ano, panenky jsou i pro kluky.

Proč máme rádi látkové panenky?

Protože panenka nemusí být jen figurka, se kterou se odehrávají příběhy. Může být také příjemným společníkem pro chvíle odpočinku.

Látkové panenky jsou měkké, poddajné a příjemné na dotek. Dítě je může obejmout, přitisknout k sobě, vzít do kočárku nebo je mít vedle sebe při společném čtení pohádky. Nemají tvrdé plastové části, které by při přitulení tlačily.

Mohou se stát součástí večerního rituálu, doprovázet dítě na cestách nebo mu zpříjemnit první noc mimo domov.

Každé dítě si k nim vytváří vlastní vztah. Jedno panenku všude nosí, druhé ji pečlivě ukládá do postýlky a třetí ji občas nechá ležet v koutě, protože právě objevilo něco zajímavějšího.

I to je v pořádku.

U nejmenších dětí je samozřejmě potřeba vybírat hračku podle věku a doporučení výrobce. Ani měkká látková panenka není automaticky vhodná do prostoru ke spánku kojence.

Panenka dává prostor

Látková panenka dává prostor volné hře, fantazii a napodobování každodenního života. A takové hračky máme v Dřevěné bábě rádi.

Protože někdy je nejdůležitější, co hračka umí. A jindy to, co všechno s ní dokáže vymyslet dítě.

Nedávno jsem při úklidu našla na půdě svou starou panenku. A i teď jsem si ji ráda vzala do ruky, narovnala jí šaty a usmála se na ni. Jmenovala se Kristýna a měly jsme se opravdu rády  :)

Mám dojem, že hračky nás ovlivňují více, než jsme sami ochotni připustit.